Kde končí civilizace?

Já vím, že budete asi smutní z toho, kolik mohlo vzniknout článků. Avšak jistě mne omluvíte po vysvětlení, že jsem si po Novém roce udělal menší dovolenou a pak začal naplno rozjíždět podnikání. A tím podnikáním nemám na mysli prodávání pytlů haše od Přerova po Olomouc. V mé pronajaté garáži jsem si nejprve před odjezdem do Garmische trochu upravil snowboard a udělal lepší vázání. Na horách bylo skvěle. Zjistil jsem, jak strašně rychle zapomínám němčinu.
Řešil jsem teď jeden problém. Oba z rodičů odletěli na Malorcu a já byl doma týden sám. Po dvou dnech mi došel toaletní papír navzdoryy tomu, že jsem na lednici měl od mamky magentem připíchnutou ceduli se seznamem věcí, které je třeba koupit. Nicméně se mi nechtělo přezouvat gumy u auta, poněvadž hever mám v garáži. Vlastně se všechno motá okolo garáže. Když se mi chtělo ráno srát, tak jsem měl dvě možnosti. Buď to vydržet, až budu v garáži v práci, případně se poseru. No ale když už jsem měl hovno skoro na krajíčku, dostal jsem spásný nápad. Vysrat se do koše na odpadky. Normálně byc to neudělal, ale koš bylo stejně třeba vynést. Akorát jsem si na něj nemohl sednout, protože je trochu nakřápnutý, když se můj otec před lety ze zlosti opil, poněvadž jsem propadl z češtiny, a nakopl jej. Rychle zavázat uzel odnést smrdutý pytel ke kontejneru. Toho bezdomovce, co se s pravidelností hrabe v popelnici, je mi líto ještě teď.
Peníze na nákupy padly na novou aku vrtačku, prodlužovačky do garáže, fungl novou lampu a předplatné časopisu o tuningu aut. A tak se mi nešťastnou náhodou podařilo utratit skoro všechny peníze. S poslední stokorunou vážně nešlo dělat zázraky a k snídani mi místo pudinku a čínské polívky musel stačit rohlík. To mimo jiné znamená, že jsem si ten toaletní papír nekoupil a musel tak vymyslet jiný způsob, jak se ráno vykadit. Musel jsem na čtyři dny úplně změnit některé své návyky a časový harmonogram. Tak například už nebylo možné večeřet těsně před půlnocí. Připadalo mi najednou, že i když bydlím na sídlišti, tak jednám jako pravěcí lidé rodu Homo(uš) Habilis.
V garáži mám naštěstí prázdný kýbl na vytírání podlahy. A právě ten jsem použil jako způsob k vysrání. Po třech dnech to však začalo strašně smrdět, takže kýbl letěl do kontejneru na odpadky. Samozřejmě za tmy a ne do toho nejbližšího. Ještě bylo třeba se na ulici vyhýbat pejskařům, protože zápach mých exkrementů byl cítit v okruhu stovek metrů. Kdyby takhle vykonávala svou potřebu americká námořní pěchota, tak by hnutí Tálíbán dávno neexistovalo.Horší bylo, že v tak zapáchajícím prostředí se před den nedalo pracovat, a tak jsem si přenesl část práce do bytu k rodičům.

Čtvrtý den byla neděle a já neměl ani kýbl ani téměř plný koš na odpadky. Jistě, mohl jsem se třeba za tmy vydělat do igelitového pytle a odnést to do popelnice, ale v neděli my došly nejen pytle, ale i poslední peníze. A tak mi nakonec nezbylo než vesrat se ke spolužákovi ze základky pod záminkou hraní strašně nudné počítačové hry. Během návštěvy jsem se u nich na wc spokojeně vyprázdnil, což se spolužákovi vůbec nelíbilo, ale mně se zase nelíbilo hrát Age of Empires II, když mám mnohem raději NFS.
Sraní zdar!