Kde končí civilizace?

Já vím, že budete asi smutní z toho, kolik mohlo vzniknout článků. Avšak jistě mne omluvíte po vysvětlení, že jsem si po Novém roce udělal menší dovolenou a pak začal naplno rozjíždět podnikání. A tím podnikáním nemám na mysli prodávání pytlů haše od Přerova po Olomouc. V mé pronajaté garáži jsem si nejprve před odjezdem do Garmische trochu upravil snowboard a udělal lepší vázání. Na horách bylo skvěle. Zjistil jsem, jak strašně rychle zapomínám němčinu.
Řešil jsem teď jeden problém. Oba z rodičů odletěli na Malorcu a já byl doma týden sám. Po dvou dnech mi došel toaletní papír navzdoryy tomu, že jsem na lednici měl od mamky magentem připíchnutou ceduli se seznamem věcí, které je třeba koupit. Nicméně se mi nechtělo přezouvat gumy u auta, poněvadž hever mám v garáži. Vlastně se všechno motá okolo garáže. Když se mi chtělo ráno srát, tak jsem měl dvě možnosti. Buď to vydržet, až budu v garáži v práci, případně se poseru. No ale když už jsem měl hovno skoro na krajíčku, dostal jsem spásný nápad. Vysrat se do koše na odpadky. Normálně byc to neudělal, ale koš bylo stejně třeba vynést. Akorát jsem si na něj nemohl sednout, protože je trochu nakřápnutý, když se můj otec před lety ze zlosti opil, poněvadž jsem propadl z češtiny, a nakopl jej. Rychle zavázat uzel odnést smrdutý pytel ke kontejneru. Toho bezdomovce, co se s pravidelností hrabe v popelnici, je mi líto ještě teď.
Peníze na nákupy padly na novou aku vrtačku, prodlužovačky do garáže, fungl novou lampu a předplatné časopisu o tuningu aut. A tak se mi nešťastnou náhodou podařilo utratit skoro všechny peníze. S poslední stokorunou vážně nešlo dělat zázraky a k snídani mi místo pudinku a čínské polívky musel stačit rohlík. To mimo jiné znamená, že jsem si ten toaletní papír nekoupil a musel tak vymyslet jiný způsob, jak se ráno vykadit. Musel jsem na čtyři dny úplně změnit některé své návyky a časový harmonogram. Tak například už nebylo možné večeřet těsně před půlnocí. Připadalo mi najednou, že i když bydlím na sídlišti, tak jednám jako pravěcí lidé rodu Homo(uš) Habilis.
V garáži mám naštěstí prázdný kýbl na vytírání podlahy. A právě ten jsem použil jako způsob k vysrání. Po třech dnech to však začalo strašně smrdět, takže kýbl letěl do kontejneru na odpadky. Samozřejmě za tmy a ne do toho nejbližšího. Ještě bylo třeba se na ulici vyhýbat pejskařům, protože zápach mých exkrementů byl cítit v okruhu stovek metrů. Kdyby takhle vykonávala svou potřebu americká námořní pěchota, tak by hnutí Tálíbán dávno neexistovalo.Horší bylo, že v tak zapáchajícím prostředí se před den nedalo pracovat, a tak jsem si přenesl část práce do bytu k rodičům.

Čtvrtý den byla neděle a já neměl ani kýbl ani téměř plný koš na odpadky. Jistě, mohl jsem se třeba za tmy vydělat do igelitového pytle a odnést to do popelnice, ale v neděli my došly nejen pytle, ale i poslední peníze. A tak mi nakonec nezbylo než vesrat se ke spolužákovi ze základky pod záminkou hraní strašně nudné počítačové hry. Během návštěvy jsem se u nich na wc spokojeně vyprázdnil, což se spolužákovi vůbec nelíbilo, ale mně se zase nelíbilo hrát Age of Empires II, když mám mnohem raději NFS.
Sraní zdar!

všechno nejposranější do novýho roku a šťastnej prosranej Novej rok 2015

Vždycky když seru, tak si vzpomenu na nějakou Humusovu stať, kterou nazval Neustálá sračka. Možná to byl i článek na MM. Je to takovej ten moment, kdy jste politý studenym potem, spěcháte, dáte dolů prkýnko, stáhnete gatě, což se děje na poslední chvíli. Potom vrhnete pohled někam před sebe a pomyslíte si: neustálá sračka! Je v tom takovej ten pocit provinilosti, že serete. Že serete tak, jak jste si vůbec nepředstavovali ještě před pěti minutama, když se ve vás to hovno pomalu vařilo a věděli jste, že budete muset jít na záchod. A co teprve, když mám sračku! To je teprve rychta a pouštim pořádný dragonády.
Jinak patřil Silvestr spíše mezi ty slabší. Původně se mělo jet do Olomouce za kamarádem, jenž měl volný dům, aby byla pořádná párty. Jenže mému imbecilnímu spolužákovi, od něhož nešla na učilišti opisovat ani čeština, (asi proto, že je Bulhar) kleklo auto. Já měl v sobě v tu dobu bong a ostatní neměli papíry, případně byli ještě více pod parou. Nakonec to tedy dopadlo tak, že autem se sice jelo, ale jen do Prostějova. Vše na dvě otočky odřídil bulharský spolužák jako trest za to, že měl děravou olejovou vanu a prasklý zadní spoiler se samolepkou z časopisu Board, který všichni odebíráme. Nakonec jsme tedy asi v osmi lidech a jedním autem (fávo) dojeli na chatu, od níž neměl nikdo klíče. Když už holky přes hodinu hystericky ječely, že je jim zima a jdou domů klidně i pěšky, tak mě napadlo vylomit zámek pomocí nářadí v autě. Nedošlo ani k jednomu, jelikož dveře se podařilo nejprve vysadit a následně pomocí kapesního nože odeknout. Pak už se pařilo dobře, protože nebyla až taková zima. Sousedům se spoustou psů tentokrát výjimečně nevadilo, že děláme v noci oheň na zahřátí a zpíváme zhulení českou státní hymnu a hajlujeme u toho. I na ten tuzemáček nakonec došlo, a tak každý spokojeně ve tři ráno usínal. Pokud mě paměť neklame, tak ve favoritu se dvakrát souložilo a ostatní to fotili s hrozbou, že fotky dají na facebook. Ráno si každý oddychl, poněvadž vzhledem k tomu, v jakém byli všichni stavu, byla na fotkách černočerná tma.
Mou radost z novoročního přípitku trochu zhatila vzpomínka na to, co asi dělá moje milovaná Tran v Braunschweigu. Normálně bych na ni přes množství vypitého krabicového vína a rumu s iontovým nápojem nemyslel, kdyby mi bývala nepřišla pět minut před půlnoci novoroční SMS zpráva od Nguyena, jenž všem ve svých kontaktech přál všechno nejlepší do nového roku. Pomyslel jsem si, ať jde s takovými zprávami někam. Beztak pouze provokoval a snažil se upoutat mou pozornost. Kdy si konečně uvědomí, že každý má nějaké jiné přednosti? On umí lépe vařit a já mám zase svalnatý kořen penisu. To je fér i při současném uspořádání světa, ne?
Proto všem takovým vyžírkům, jako je můj bývalý kamarád Nguyen přeji všechno nejposranější v roce 2014, jako uvádím v úvodním odstavci.
Šťastný nový rok 2014, veselé Velikonoce, Valentýna, Svátek práce a jezte hodně v čínských restauracích!