autoerotika královna všech souloží .... a vládkyně všech moří

Po spuštění vykopávky z roku 1997 šlo všechno až překvapivě dobře. Ian byl s to nosit jinou věc než koženou bundu, Tycho taky, Katja taky, přičemž velmi dobře házela a sejmula čokla plazmovym granátem. Dostali lepší hadry a i když překáželi, byli z nich super nosiči. Neocenitelní v kráteru. Rychle do Nekropole pro čip, ještě zpátky do Bratrstva krve, eh, chtěl jsem říct oceli :) Pár kšeftů v Hubu a zpátky přezbrojit. Stejně mi šlo od sedmé úrovně jenom o to, abych splnil úkoly, poněvadž párači představovali jenom zdroj expů. Jdu si takhle ke Gun Runnerum, že teda zlikvidujeme Járu Cimrmana, postavíme na nohy blades, vylepšíme kvéry, když v tom....oh du Scheisse! Stráž za mostem mrtvá, v okolí Nightkini s minigunny, no rychta! Prostřílim se přes Blades do Adyta, přičemž nekonečně zapínám a vypínám hru, která i padá, zabíjí mi čokla, což nesnášim, a tak postup trvá hodiny.

Už zapomínám na to, že se vrátim do Hubu a střelím Jain s Thorndykem slabou municí mezi nohy. Jdu k Následovníkům apokalypsy. V okolí sídla je plno fialovejch plášťů, což mi připomíná Ku-klux-klan. Load. Zpátky v Hubu. Rovnou do Pohřebiště, na nikoho nestřílet, chovat se tak nenápadně, jak jenom po zuby ozbrojená družina v energozbrojích a vestách z kevlaru doprovázená psem může bejt. Jdeme rovnou k Následovníkům.

,,Co tady chceš, móre?"

,,Jsem přítel."

,,Jo? Vážně?"

,,Pomohl jsem zlikvidovat Děti kat, eh, Následovníky."

,,Tak si promluv s Orfeusem."

Po rozmluvě s dalším pošahancem ve fialovym županu jižanskejch rasistů se já i družina octneme přímo před Masterem a máme na výběr mezi jointem a smrtí.
Load.

Z Hubu rovnou do katedrály za Morpheem. Poté, co první nightkin zkosí jednoho z pomocníků od Následovníků, postupujeme pomalu do podzemí, Jeremiah dostává zaslouženě plazmovkou do koulí, floateři a kentauři zase rány do hlav. Určitě to zvládneme, i když partičku radši nechám stranou. Bez vylepšený zbroje a bez vylepšený plazmovky to bude rychta. A pak na Military base. Snad mi černí rytíři, eh, chtěl jsem říct paladini, pomůžou. Příští hru budu hrát jinak.

Při hraní předělanýho Falloutu jsem si ho málem uvral, tak mě zaujal. V podstatě je to jako dřív a já si ani nevzpomenu na starosti všedního dne, nebo na to, že bych se mohl třeba najíst. S Falloutem vstávám, s Falloutem usnímám. A vedle mě usíná Katja, u nohou leží Dogmeat, vedle postele chrápe na karimatce Tycho a Ian si dává ještě šláftrunk.

Katja se pak náhle převalí zpátky na mě, pes na její místo a Tycho si instinktivně zacpe uši. Točí mi hlavou, štípe do ruky, škrábe a kouše na krku. Pokračování má charakter dobře zaběhnutýho stroje. Nemůžeme přestat a pokračujeme, i když se šlo spát pozdě. Když končíme, je ráno. Vstávám. Prostřeradlo může jít do pračky. Ale může tam jít i večer. Já totiž potřebuju jít zase hrát!